Problém jménem voda v suterénech - kde se bere a co s ní - část I.

Přirozeně obsahuje každý stavební materiál určité procento vlhkosti. S postupem času se vlhkost v materiálu ustálí a nezpůsobuje žádné problémy. Ty ale mohou velice rychle nastat, pokud na zdech nacházíme vlhké mapy či dokonce až kaluže vody na podlahách.

Nejčastěji je zdrojem této nežádoucí vlhkosti buď porucha či špatné provedení základové konstrukce, která umožní pronikání vody ze zeminy, nebo kondenzující vodní pára.

Kondenzace vodní páry

Kondenzace je skupenská přeměna plynu na kapalinu. Celá problematika kondenzace je poměrně složitá, ale zjednodušeně můžeme říci, že k ní dochází v případě, kdy se teplejší vzduch setká s chladnějším povrchem. Jako jednoduchý příklad slouží například orosený povrch zrcadla v koupelně, když se právě sprchujeme.

Suterénní prostory nebývají většinou vytápěny, protože se často využívají jako podzemní garáže nebo sklepy. Zateplení stěn zde tedy pozbývá smyslu. Teplota stěn se často přibližuje teplotě okolní zeminy, která je od určité hloubky poměrně stálá a v průběhu roku příliš nekolísá. Pokud jsou podzemní prostory větrány pouze přirozeně a bez úpravy vlhkosti, má pak vnitřní vzduch podobný obsah vlhkosti i teplotu jako venkovní vzduch.

Zkondenzovaná vodní pára na povrchu konstrukce bílé vany

Vlastnosti venkovního vzduchu se ale v průběhu roku výrazně mění. V létě nás nemile může překvapit vysoká teplota vzduchu a zároveň velmi vysoká vlhkost. A v tu ránu je problém na světě, stěny se nebývale mnoho orosí a zkondenzovaná voda stéká na podlahy, kde může vytvořit klidně i pořádné louže.

Na riziko kondenzace bychom měli myslet již při návrhu větrání podzemních prostor. Pomocí speciální počítačových programů můžeme dnes nasimulovat ještě před samotnou realizací stavby předpokládané podmínky co se teplot i vlhkostí týče, zhodnotit informace získané z výpočtů a navrhnout tak vhodná opatření pro úpravu vnitřních podmínek. Ideální navíc je, pokud je systém možné regulovat a přizpůsobit jej tak nepředvídatelným změnám.

Pokud jsme ovšem ve fázi návrhu toto zanedbali, nemusíme hned lomit rukama nad neštěstím. Existují ještě dodatečná řešení, která nám pomohou tento problém vyřešit. Jedním z nich může být například dodatečné odvlhčování vzduchu či změna nastavění větracího systému, případně využití tepla ze sousedních vytápěných prostorů. Tyto možnosti ovšem již většinou vyžadují opět dodatečné investice.

Ve druhé části si povíme více o chybách v provádění základové konstrukce, které zapříčiní, že si vlhkost snadno najde cestu do objektu.