Přehled kategorií
- Vše
- Nezařazené (9)
- Analýza (6)
- Certifikace budov (7)
- Energetický management (18)
- Legislativa (10)
- Měření (2)
- Snižování uhlíkové stopy (5)
- Uhlíková stopa (5)
- Úspory (6)
- Vtipné (1)
O našem blogu
Přečtěte si, proč tento blog píšeme. Najdete zde také informace pro přispěvovatele.
Komunitní energetika
V poslední době hojně diskutované téma nabývá na významu i v České republice. Aktuálně projednávaný návrh novely energetického zákona, která by měla vejít v platnost začátkem roku 2024, zavádí do české legislativy principy komunitní energetiky. Co tento koncept přináší pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů? Jaké benefity může komunitní energetika přinést běžnému spotřebiteli? A co si přesně představit pod pojmem komunitní energetika?
Princip komunitní energetiky
Ačkoli přímo s termínem "komunitní energetika" návrh novely EZ (energetického zákona) nepracuje, vžilo se toto pojmenování pro systém, kdy může z výrobny elektřiny využívající obnovitelné zdroje energie profitovat nejen provozovatel této výrobny, ale i ostatní subjekty, které nejsou k tomuto zařízení přímo připojeni. Sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky umožňuje aby výroba na jednom místě byla přímo upotřebena snížením spotřeby na místě, které není v místě výroby a které je s výrobnou propojené distribuční nebo přenosovou soustavou.
V současné podobě energetické legislativy tento proces není možný a lze fakticky provést pouze prodejem vyrobené elektřiny obchodníkovi s energiemi a současným nákupem elektřiny v místě spotřeby. Jelikož cenový rozdíl mezi nakupovanou a vykupovanou cenou elektřiny je výrazný (v současné době je možné prodávat obchdoníkovi vyrobenou energii maximálně za 3,5 Kč/kWh, zatímco nákup je na úrovni cenového stropu, který činí 6 Kč/kWh), je ekonomický profit tohoto schématu značně omezen, čímž může být brzděna i výstavba obnovitelných zdrojů v ČR.
Kromě tohoto obchodního schématu, které je podmíněno vznikem tzv. energetického společenství, vytváří novela další dva modely sdílení elektřiny, kterými jsou sdílení elektřiny v rámci jedné budovy a odběr elektřiny vyrobené v jiném odběrném místě stejného vlastníka. V následujících odstavcích si všechny tyto tři možnosti sdílení elektřiny představíme.
Sdílení elektřiny v rámci energetického společenství
Energetické společenství (novela definuje také společenství pro obnovitelné zdroje, které se ovšem od energetického společenství principiálně neliší) je sdružení vlastníků odběrných míst, které je vytvořeno za účelem sdílení elektřiny, kterou si samo vyrobí. V praxi může fungovat například tak, že bude společenství tvořit jedna výrobna elektřiny a tři odběrná místa. V rámci registrace společenství je nutné definovat tzv. alokační klíč. Tento klíč stanovuje podíly jednotlivým odběrným místům na vyrobenou elektřinu. Pokud si například odběrná místa A,B a C rozdělí podíly na 50, 30 a 20 % a výrobna v danou hodinu vyrobí 10 kWh, má odběrné místo A nárok na 5 kWh elektřiny z výrobny, B 3 kWh a C 2 kWh. Pokud je ovšem například aktuální spotřeba odběratele A pouze 3 kWh, musí se zbylé 2 kWh odprodat obchodníkovi s elektřinou, který tento prodej připíše do bilance výrobny. Tyto 2 kWh nemůžou být připsány ostatním odběrným místům společenství bez ohledu na to, jak velkou mají aktuální spotřebu. V ročním vyúčtování od dodavatele energií budou poté zmíněné 3 kWh nasdílené elektřiny odečteny od naměřené spotřeby na elektroměru (samozřejmě 3 kWh pouze za danou hodinu, za celý rok může být tato hodnota násobně vyšší). Toto snížení spotřeby se bude ovšem odehrávat pouze při výpočtu nákladů na silovou energii, tzn. sníží se pouze obchodní složka ceny elektřiny. Pro výpočet regulovaných plateb (distribuce, systémové služby, platba OTE) zůstává účtovaná spotřeba rovna té naměřené nikoli té ponížené odběrem sdílené elektřiny v rámci energetického společenství.
Stěžejním aspektem při sdílení elektřiny je časová shodnost výroby a spotřeby. Odebírat sdílenou elektřinu v rámci společenství lze pouze pokud se spotřeba (u našeho příkladu 3 kWh u odběratele A) a výroba (10 kWh z výrobny) odehrává ve stejném časovém období. V současné době je základní obchodní interval 60 minut, 1.7.2024 ovšem ČR přejde na celovropský standard 15 minut. K vyhodnocení sdílení elektřiny je tedy nutné, aby byly nejen výrobna, ale i všechna odběrná místa osazena průběhovým měřením, které umožňuje měření toků elektřiny v intervalu 15 minut. Osazení těmito měřidly je dle novely povinen provést příslušný distributor bezplatně.
Odběr vyrobené elektřiny v jiném oděrném místě totožného vlastníka
Další možností, kterou odběratelům nová novela přináší je možnost spotřebovávat elektřinu, která se vyrobí ve výrobně, která je součástí jiného odběrého místa totožného majitele. V praxi tento model může vypadat například tak, že osoba, která vlastní panelový byt a chatu v jiné lokalitě, může v bytě spotřebovávat elektřinu vyrobenou střešní fotovoltaickou elektrárnou instalovanou na chatě. Tento odběratel tak může díky tomuto nastavení jednak snížit náklady na elektřinu ve svém bytě a zároveň uplatnit vyrobenou energii v době, kdy v místě výroby není dostatečná spotřeba (u tohoto příkladu typicky ve všedních dnech).
Stejně jako u sdílení prostřednctvím energetického společenství je zde nutné, aby byla výroba a spotřeba časové shodné. Kromě toho je možné sdílet vyrobenou energii více odběrným místům. V tom případě je však opět nutné stanovit alokační klíč, kterým je přebytková energie z výrobního místa rozdělována. Všechna odběrná místa musí být v tomto schématu navíc napsána na jednoho majitele, kterým může být i právnická osoba. Tato možnost je tak zajímavá také pro firmy, které můžou vyrobenou elektřinu sdílet mezi svými provozovnami.
Sdílení elektřiny v rámci jedné budovy
Třetí možností pro sdílení elektřiny je sdílení v rámci jedné budovy, typicky například v bytovém domě. Tento model je již nyní součástí energetické legislativy, konkrétně je tato možnost od 1.1.2023 součástí Vyhlášky o pravidlech trhu s elektřinou. Jedno odběrné místo v budově je definované jako vůdčí odběrné místo. K tomuto odběrnému místu je úředně přidružena výrobna a vyrobená elektřina, kterou vůdčí odběrné místo v daném časovém úseku nespotřebuje, je možné využít sdílením mezi další odběrná místa v budově, nazvaná přidružená, a to opět za použití alokačního klíče k rozdělení elektřiny.
Rozdílem mezi sdílením v rámci budovy a ostatními modely sdílení je fakt, že u tohoto typu není při sdílení využívána distribuční nebo přenosová soustava a odběrateli se tak sníží nejen platba za silovou elektřinu, ale dochází také k úspoře v platbách síťového poplatku, respektive jeho variabilní složce. Regulované platby (síťové poplatky) jsou částečně účtovány v závislosti na velikosti jističe (tato platba se snížením spotřeby nemění) a částečně podle spotřebované energie, právě zde dochází při odběru ze sílené výrobny k dalším úsporám. Pokud je naopak elektřina sdílena prostřednictvím distribuční nebo přenosové soustavy, tak dochází pro odběratele sdílené elektřiny úspory pouze ve formě snížení spotřeby pro výpočet obchodní složky ceny elektřiny.
Potřebujete vědět další podrobnosti ke komunitní energetice? Chcete vědět, jak může sdílení elektřiny pomoct právě Vám a jaký může být jeho reálný ekonomický přínos? Neváhejte nás kontaktovat na obchod@enerfis.cz, případně zavolejte na +420 222 766 950.
- 28. březen, 2023
- Od: Martin Tichý
- Kategorie: Legislativa, Úspory