Energetické společenství - část I.

Energetické společenství - základní informace

     Energetickým společenstvím je právnická osoba, která je registrována jako energetické společenství v registru společenství vedeném Energetickým regulačním úřadem. Podle českého energetického zákona mohou mít formu spolku, družstva nebo jiné obchodní korporace s obdobnými vnitřními poměry. Společenství je založeno na principu otevřenosti, dobrovolnosti a demokratického rozhodování. Vzniklá organizace umožňuje občanům, obcím nebo malým podnikům společně vyrábět, sdílet a spotřebovávat energii nejen z obnovitelných zdrojů. Jejich hlavním cílem je posílit místní energetickou soběstačnost, snížit náklady na energie a podpořit udržitelnost. Energetická společenství musí být řízena svými členy a fungovat v souladu se stanovenými komunitními principy. Rozhodovací pravomoc je v rukou jejích členů – domácností, obcí, institucí nebo menších firem.

Rozdíl mezi aktivním zákazníkem a energetickým společenstvím:

Aktivní zákazník:

(subjekt, který je držitelem odběrného a navíc je výrobcem, elektřiny. Tuto vyrobenou pak má právo sdílet s využitím distribuční či přenosové soustavy).

• sdílení elektřiny napříč celým územím ČR
• maximálně 11 členů
• musí obsahovat alespoň jednoho výrobce a jednoho spotřebitele
• omezení pouze na obnovitelné zdroje

Energetické společenství:

• maximálně 1000 členů
• omezení území na 3 sousední obce s rozšířenou působností nebo v rámci Prahy
• mohou sdílet i tepelnou energii, nikoli jen obnovitelné zdroje

Kdo může zakládat energetická společenství?

Členy energetických společenství mohou být:

• fyzické osoby
• domácnosti
• malé a střední podniky
• obce a města
• příspěvkové organizace (školy, školky), úřady
• společenství vlastníků jednotek

Důležité je, aby členové měli bydliště, sídlo nebo provozovnu na vymezeném území, které může zahrnovat nejvýše správní obvody tří obcí s rozšířenou působností nebo území hlavního města Prahy.

Samotné společenství pak ale musí nabýt jednu z povoleným právních forem. Společenství nemůže být například podnikající fyzická osoba.

Poslání, činnost, cíle společenství

     Hlavním posláním spolku je společensky užitečná činnost, která přispívá ke zlepšování kvality života a životního prostředí a vyváženému rozvoji energetiky na vymezeném území.

     Konkrétně tím je myšlena „demokratizace“ v energetickém sektoru, což znamená posun od centralizované výroby a distribuce energie k modelu, kde mají spotřebitelé větší kontrolu a přístup k výrobě, distribuci a spotřebě energie. Jednotlivým členům poskytuje tento model mimo jiné partnerství, spolupráci a poradenství vedoucí ke společné optimalizaci v rámci kompletní energetické strategie.

     Místní komunity mohou vlastnit a spravovat vlastní energetické projekty a zdroje, čímž se snižuje závislost na velkých dodavatelích. Komunitní energetika tak přináší soběstačnost a poskytuje čistý zdroj energie, který není závislý na cenových výkyvech dodavatelů energie. Kromě přímých úspor pomáhá i tím, že finance zůstávají v místním regionu, čímž podporuje lokální ekonomiku.

     Vznikem energetických společenství dochází k osobními zapojení a zvýšení motivace jednotlivců do energetických projektů, což může změnit vztah občanů k moderní energetice.

Energetická společenství realizují činnosti zaměřené na efektivní využívání a sdílení energie. Mezi hlavní aktivity patří:

• Výroba elektrické energie – např. instalace a provoz fotovoltaických panelů, větrných turbín, vodních a bioplynových elektráren.
• Sdílení a distribuce energie – optimalizace spotřeby v rámci komunity prostřednictvím lokálních distribučních sítí, rozdělení vyrobené elektřiny mezi členy případně okolní komunitu.
• Akumulace energie – využívání bateriových úložišť a inovativních systémů řízení spotřeby.
• Energetická efektivita – implementace úsporných opatření a nových technologií v budovách či provozech.
• Vzdělávání a osvěta – propagace udržitelné energetiky, sdílení osvědčených postupů, motivace.

Hlavním cílem energetických společenství je vytvoření decentralizovaného, ekologicky šetrného a ekonomicky výhodného modelu energetiky. Jednotlivé cíle energetických společenství lze vnímat jako přínosy pro jednotlivce, komunity i širší společnost. Konkrétní přínos představuje:

• Zvýšení energetické soběstačnosti a nezávislosti na velkých dodavatelích energií a fosilních palivech. Díky lokální výrobě elektřiny či tepla lze lépe řídit vlastní spotřebu. Decentralizace energetiky zvyšuje odolnost proti výpadkům elektřiny a výkyvům cen.
• Podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE) pomáhá snižovat uhlíkovou stopu a bojovat proti klimatickým změnám což přispívá k lepší kvalitě ovzduší a zdravějšímu prostředí.
• Snížení nákladů na energie pro členy, protože sdílením výroby lze získat nižší ceny elektřiny a tepla než u tradičních dodavatelů. Dochází k eliminaci zprostředkovatelů (distribučních poplatků). Přebytky vyrobené energie mohou být prodávány a zisky reinvestovány do dalšího rozvoje. Pro rozdělení zisku mezi členy komunity platí omezení ve výši 33 %, zbytek mohou členové investovat do dalšího rozvoje.
• Zapojení občanů a demokratizace energetiky – členové se stávají aktivními účastníky trhu s energií místo pouhých spotřebitelů.
• Podporu místní ekonomiky a tvorbu pracovních míst v oblasti instalace, správy a servisu energetických systémů.
• Zlepšení energetické efektivity, kdy chytré řízení spotřeby a ekonomický management umožňuje optimalizaci využívání energie (např. propojení s bateriovými úložišti, řízení spotřeby v reálném čase, monitoring). Digitální technologie, jako jsou chytré sítě a blockchain, umožňují efektivnější správu energetických toků.
• Podporu komunitní soudržnosti a sociální spravedlnosti, kdy sdílené vlastnictví a rozhodování posilují spolupráci a zapojení místních obyvatel.

Energetická společenství jsou tedy nejen ekologickým, ale i ekonomickým a sociálním přínosem pro moderní společnost!

Výzvy, nevýhody a možné komplikace společenství

I když energetická společenství přinášejí řadu pozitivních přínosů, existují i výzvy a nevýhody, které mohou bránit jejich rozvoji a efektivnímu fungování. Mezi hlavní úskalí patří:

• Počáteční vysoké investiční náklady, protože vznik a provoz energetického společenství vyžaduje vysoké počáteční náklady na infrastrukturu (solární panely, bateriová úložiště, chytré sítě). Návratnost některých investic může být dlouhá (10–20 let), což může některé zájemce odradit. Financování závisí často na dotacích a grantech.
• Administrativní a legislativní překážky související se založením a provozem energetického společenství. Efektivní legislativa pro komunitní energetiku se stále vyvíjí a lze předpokládat posilující podporu ze strany vlády a regulačních orgánů.
• Technická složitost a správa systémů vyžadují odbornou technickou správu (monitorování výroby, spotřeby, skladování energie a je žádoucí podpora externích odborníků na IT, energetiku a ekonomiku. V tomto směru je vhodné školení členů společenství v energetickém managementu a využití automatizovaných systémů pro řízení energie.
• Závislost na počasí a nestabilita výroby, protože výroba z obnovitelných zdrojů závisí na počasí. Bez efektivních úložišť energie může docházet k výpadkům. Připojení k centrální síti je stále nutné jako záložní řešení. Je vhodná kombinace různých zdrojů.
• Nízká informovanost nebo nedůvěra obyvatel. Občané se často obávají složitosti nebo nechtějí měnit své zvykové modely spotřeby.
• Možná nejednotnost v komunitě a konflikty, protože energetická společenství jsou založena na kolektivním rozhodování, což může být složité. Různí členové mohou mít odlišné priority (někdo chce nižší ceny, jiný ekologický přístup, další ziskovost). Řešením zde může být nastavení transparentních pravidel pro rozhodování a hlasování a vytvoření dlouhodobé strategie, která reflektuje potřeby většiny.

Typy energetických společenství:

Podle českého i evropského práva rozeznáváme dva typy energetických společenství:

• Občanské energetické společenství (OES)
• Společenství pro obnovitelné zdroje (SOZE)

     Obě společenství mají obecně shodné cíle a z nich vyplívají stejné přínosy i překážky. Typy komunit odlišuje především, jaký druh energie mohou z možných zdrojů energie vyrábět. Zatímco občanská energetická společenství jsou limitována pouze na elektřinu, společenství pro obnovitelné zdroje energie) můžou investovat i do tepelné energie (teplo a plyn).

     U energetického společenství může být zdrojem obnovitelná i ostatní energie, avšak SOZE je orientována pouze na obnovitelné zdroje energie. Další rozdíly jsou pak v hlasovacích právech nebo teritoriálním vymezení sdílení elektřiny v rámci kterého dojde k významnějším rozdílům od roku 2026.

Postup při založení energetického společenství

• 1. Výběr vhodné právní formy – v současnosti přichází v úvahu varianty: spolek, družstvo a společnost s ručením omezeným. Při volbě je nutné zvážit počet a typ účastníků, ale taktéž záměr samotného projektu.
• 2. Definování vlastnické struktury – definujte si správně kdo bude vlastníkem, kdo správcem a provozovatelem vašeho energetického hospodářství. V některých případech dává smysl výrobní zdroje či část infrastruktury i pronajímat. Neméně důležité je taktéž nastavit právní vztahy při sdílení energie tj. pravidla pro fakturaci, vyúčtování, spoluzodpvědnost za chyby, pravidla pro řešení sporů nebo i dluhů.
• 3. Sepsání a schválení stanov – vše co je dohodnuto v předchozích bodech je nutno dát na papír a schválit ve formě právního zakladatelského dokumentu.
• 4. Plán majetkových podílů – definice toho jak se na provozu, nákladech, výnosech a majetkově budou podílet jednotlivý členové. Pokud se jedná o spolek, můžete nastavit různé kategorie členů. Pokud se jedná o s.r.o. nebo jiný typ korporace, tak členové mají přímý majetkový podíl, který určuje i práva na rozhodování ohledně celého společenství.

Pro fungující společenství doporučujeme velmi dbát na maximální transpartentnost mezi členy.

Zdroje a normy, které se vyplatí sledovat:

• Lex OZE II – novela energetického zákona, která definuje nové subjekty, skupiny sdílení a EDC a umožňuje sdílet energii v rámci distribuční soustavy.
• Vyhláška č. 408/2015 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou – detailněji specifikuje skupiny sdílení, postupy, termíny a kritéria pro vyřízení registrace na EDC. Popisuje taktéž postupy pro sdílení informací ohledně výroby a dodávky.
• Vyhláška č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice – definuje náhrady související s kvalitou dodávky elektrické energie.
• Řád Elektroenergetického datového centra – pravidla pro fungování samotného EDC a taktéž pravidla pro komunikaci se subjekty, kteří jsou v něm registrováni.
• Vyhláška č. 359/2020 Sb. o měření elektřiny – definuje způsoby měření elektřiny v rámci komunitní energetiky.

Potřebujete vědět další podrobnosti ke komunitní energetice? Chcete vědět, jak může sdílení elektřiny pomoct právě Vám a jaký může být jeho reálný ekonomický přínos? Neváhejte nás kontaktovat na obchod@enerfis.cz, případně zavolejte na +420 222 766 950.